Všechno to začalo dopisem. Každé oddělení v něm našlo pokyny k hledání, svou herní barvu a hlavně mapu cesty. Ta začínala u školní závory a končila u bílých stromů. Při cestě podle mapy děti pozorovaly okolí a sledovaly, kde a co vidí, koho potkávají, kudy jdou a hlavně co je a není správné. Když všichni dorazili do cíle, posbírali si karty, které měly určenou barvu. Na kartách byly otázky, které se týkaly právě projité trasy a děti tak vzpomínaly, kolikrát šly přes přechod pro chodce, jaké potkaly živočichy, kde byl nepořádek nebo kolikrát odbočily vpravo či vlevo. Za každou správnou odpověď děti obdržely kartičku s nápovědou. Po získání a složení všech karet bylo jasné, kde je poklad. Stačilo jen vyslovit kouzelné slůvko „ prosím“ a pak se radovat z jeho obsahu. Cestou za pokladem tak naše družina prožila napínavé, veselé, poučné a netradiční odpoledne, které není každý den.
za vychovatelky ŠD – Jana Kratinová
